eso můj srdeční pes, myslím, že v celoživotním pes.
Ale mám štěstí.
Měl jsem dva srdeční psy.
Brittni byl můj první.
Stejně jako Ace by to opravdu zasáhla. Dvě z mnoha jemných duší na světě:
Psi, kteří se drží skutečné blízko, když poskytují flexibilitu k výběru. Psi, kteří zůstávají za všech okolností jemní. Psi, kteří se pěstují na míle, plave a také načítají tyčinky. Psi, kteří oceňují nic.
To jsou mé srdce psi.
Přeji si, aby jejich životy mohly překročit, ale ne. Jeden mě vedl k druhému, jak to mají tendenci.
Ale toto publikování není o mých srdečních psech.
Tato publikování je o dalším fantastickým psovi. Psí, který se „ztratil“ mezi dvěma dalšími. Psí, který nikdy neměl možnost skončit, byl opravdu můj.
Jmenuje se Elsie.
Elsie opravdu sdílí všechny ty nejlepší vysoké vlastnosti mých srdečních psů.
A více.
Moji rodiče ji přijali, když jsem byl na vysoké škole, během neobvyklé doby, kdy jsou psi vašich rodičů součástí vaší rodiny, ale také ne.
S Elsie jsem se zabýval několika léty, stejně jako věřím o túry, které jsem si vzal s ní i Brittni. Brittni, stále mladý pes. Elsie, stále štěně.
Oba by se vázali dopředu na cestě Luce Line západně od Minneapolis, vždy kontrolovali, vždy sledovali. Nebyli vůbec.
A když Brittni zemřel také mladý, Elsie tam byla, aby nám všem pomohla truchlit. Byla tam pro procházky i pohodlí, pronásledovaly hole i koule. V případě potřeby vyrazit. Stále dělá tyto věci.
A pak na pár měsíců byla Elsie můj jediný pes. Spojení mezi minulým psem i budoucími psimi.
A ačkoli to není můj srdeční pes, Elsie má ráda s celou svou duší.
Elsie je celé srdce.
Dívá se na mě očima, které tak jasně říkají: „Jsi všichni, co potřebuji.“
A říkám vám, děvče. Řekněte vám.
Požaduji vás také.